Dovolte, abych se představil: Gramoťák, rytíř VSFG (Vzdělávací společnosti pro finanční gramotnost) a FINANČNÍ HRY. Prapůvodně ovšem řádu „bojovných mnichů“ – Chudých rytířů Krista a Šalamounova chrámu. Nic vám to neříká? A co takhle templáři? Ano, je to stejná parta.
(Jen jsme začali být později označováni podle hradů, které jsme si stavěli. Říkali jsme jim temply podle latinského templum, což znamení chrám, svatyně).
Pradávným předmětem našeho podnikání byla ochrana poutníků putujících do Svaté země. Souviselo to s tehdejšími dějinnými kratochvílemi, protože do Jeruzaléma dobytého ve Svaté válce se tenkrát hnal kdekdo. A co chvíli se stával obětí loupeživých lumpů.
Brzy nám ale secvaklo jak hledí na přílbě, že ani sebesvatějším nadšením se nejen nenakrmíme, ale i naše služby budou stát za starou trepku. Co teď? Naštěstí nám už tehdy došlo, že práce (natož nějaké ohánění meči) je tím nejméně efektivním a nejnamáhavějším způsobem zbohatnutí. Vsadili jsme na to, že peníze dělají peníze. (I když se to tehdy ještě tak úplně nevědělo.) A stali se prvními bankéři a finančními poradci na světě. Záhy jsme se proměnili v majitele nesmírného bohatství a vlivnou mezinárodní organizaci. Hýbali jsme historií, půjčovali králům… A bohatli a bohatli a bohatli!
Co za to mohlo? Nic víc a nic méně než FINANČNÍ GRAMOTNOST! A protože stále není taková, jaká by měla být, nezbylo mi než místo klidného věčného spánku v nějaké pěkné kryptě putovat staletími a šířit ji. Proto jsem teď tady a teď.
Co templáři mimo jiné vynalezli:
Běžné účty
Jak to fungovalo? Prakticky stejně jako dnes. Člověk si u templářů založil účet a na ten posílal své zisky z čehokoli, dlužníci mu na něj posílali splátky. A naopak: Templářští bankéři z něj vypláceli výdaje majitele účtu: úhrady, dary, … Vždyť to znáte. Výpisy s vyúčtováním se posílaly třikrát do roka.
Bankomaty
Cestovat v časech templářů s naditou peněženkou bylo ještě nebezpečnější než dnes. Poutníci si proto mohli uložit sumu v opevněném templářském sídle, tzv. komendě. Obratem obdrželi směnku. Když ji pak předložili v jakékoli jiné komendě (a že jich po Evropě bylo asi 9 000), pokladník jim částku vydal. Za službu si řád nic neúčtoval. Očekával se však vděk formou dobrovolně povinného daru.
Bankovní schránky
Templářské hrady byly pevné a dobře střežené. Bohatí měšťané si tam proto zvykli ukládat jak peníze, tak cennosti do úschovy. Pochopitelně za poplatek…
Vylepšení úvěrů
Traduje se, že lichvou – půjčováním peněz – se směli ve středověku zabývat pouze nekřesťané. Samozřejmě se to obcházelo, jak se dalo. Proto i templáři neoznačovali úrok jako úrok. Oficiálně šlo o příplatky za různé služby. V praxi ovšem půjčování probíhalo jako dneska: Dlužník se upsal vrátit vyšší částku, než obdržel. Půjčky panovníkům nebyly naoko úročeny, nicméně se počítalo s politickým ziskem… Případně vladaři spláceli své dluhy pronájmy půdy, hrady či právy na určité výnosy. Zejména právem vybírat daně či cla. Templáři v tom byli mnohem úspěšnější než státní správa, což mnozí mocní nesli velmi nelibě.
Finanční poradenství
Nejmocnější vládci svých dob (včetně papeže) si najímali příslušníky templářského řádu jako přímé poradce či správce financí. Například i český král Václav II. V tomto směru však byli templáři velmi demokratičtí. Rádi s finanční gramotností poradili každému kdo za to mohl zaplatit.
Pátek třináctého
Ano, templáři můžou za to, že je pátek 13. považován za nešťastný den. V roce 1307 totiž s nimi začal monstrproces, ve kterém byli obvinění ze zapírání Krista, sodomie, modloslužebnictví a znesvěcení těla Páně.
Jako obvykle však za tím byly peníze. Respektive dluh, který francouzský panovník Filip IV. Sličný potřeboval nějak elegantně „umořit“. Likvidace věřitele je dodnes velmi oblíbeným způsobem… Velmistr templářů byl ovšem odsouzen k pomalému usmažení na mírném ohni, což by v současnosti bylo nejspíš považováno za energeticky příliš náročné. Nehledě na emise…